13. 3. 2013
Narkomani patří v české společnosti k nejméně oblíbeným a tolerovaným skupinám. Negativní postoj většiny společnosti vůči uživatelům tvrdých drog předčí i animozitu vůči bezdomovcům, Romům či jiným etnikům. (Zdá se, že i malý český homofob je někdy ochoten připustit, že oproti drogové závislosti si svůj etnický nebo sociální původ nevolíme sami.) Nepřísluší mi vstupovat do komplikovaného sporu, do jaké míry jsou drogoví uživatelé aktéry svého vlastního rozhodnutí, či oběťmi různých vnějších nezaviněných okolností, ani se v naší rozbujelé pivní kultuře nehodlám pouštět na tenký led klasifikace a definice drogové závislosti. Za čím si ale stojím jednoznačně, je odmítnutí všech restriktivních a populistických návodů a hesel, které by drogově závislé jakkoliv kriminalizovaly a spolu s dalšími výše zmíněnými ostrakizovanými skupinami z nich učinily obětní beránky naší nynější, včerejší či budoucí krize. (Naposledy se na toto téma u nás na Praze 8 „blýskl“ v senátní kampani jakýsi ředitel ZŠ s heslem: „Více represe, méně prevence“.)
Nežijeme v ideálním světě, kde je všechno jednoznačné a bezrizikové. Tím spíše se musíme vyvarovat líbivých hesel a krátkodobých, rádoby snadných řešení. Naopak často v životě musíme vybírat z menšího zla. Tím menším zlem je v případě drogové závislosti míněna substituční léčba, kdy je uživatelům tvrdých drog podáván metadon – legální náhražková droga. Eliminují se tak rizika užívání nelegálních opiátů typu heroinu, a tím i některé průvodní jevy toxikomanie (přenos infekčních chorob injekční stříkačkou, kontakt s parazitujícím dealerem a drogová kriminalita vůbec).
Tato substituční metadonová léčba, kdy je vhodným a k léčbě odhodlaným uživatelům tvrdých drog podáván metadon ve formě sirupu, byla v České republice zavedena po vzoru osvícenějších zemí jako Nizozemí či Švýcarsko v r. 1993 pod hlavičkou organizace Drop In o.p.s. Až do září minulého roku fungovaly v rámci organizace dva metadonové programy, které na sebe logicky navazovaly. Zájemci o metadonovou substituci z řad nelegálních uživatelů opiátů docházeli nejprve do nízkoprahového Centra metadonové substituce 1 v ulici Ve Smečkách; poté, co se v léčbě stabilizovali a měli čisté toxikologické testy na přítomnost nelegálních drog, mohli zažádat o přestup do vysokoprahového Centra metadonové substituce 2 v ulici Španělská, které má vyšší terapeutické ambice a přísnější pravidla. Tato návaznost a celková struktura léčby se však přerušila poté, co Praha 1 odmítla v srpnu loňského roku prodloužit v ulici Ve Smečkách nájemní smlouvu. Nízkoprahové metadonové centrum bylo na krátkou dobu přesunuto do mobilního autobusu a následně do centra Drop Inu v ulici Na Boršově. To je však z mnoha důvodů nevyhovující. Na jednom místě se totiž potkávají klienti substituční metadonové léčby s uživateli tvrdých drog, kteří si do centra chodí např. měnit injekční jehly. Navíc cílem metadonového programu není pouze výdej metadonu bez další péče, jedná se o komplexní léčbu za přítomnosti lékaře, sociálních pracovníků a odborníků v oblasti adiktologie. Léčbu tohoto druhu nelze poskytovat v prostorách, které tomuto účelu nejsou přizpůsobeny, což je bohužel případ stávajícího nízkoprahového střediska na Boršově.
Nízkoprahové metadonové centrum Drop In o.p.s. a stovky jeho klientů tak již od podzimu loňského roku žijí v nejistotě, za jakých podmínek a kde bude jeho činnost pokračovat. Domluvené stěhování na Bulovku se opakovaně odkládá – poslední verze mluví o září. Magistrát prý jedná o pronájmu v jiné lokalitě, ale bližší informace nevydává. Máme se obávat, že zodpovědní magistrátní úředníci strčí před problémem hlavu do písku, nechají jej vyhnít a k léčbě ochotné klienty Drop Inu opětovně nasměrují do náruče drogové mafie? Nebo má magistrát v záloze ještě vhodnější lokalitu? Bulovka není sice strategicky dobře umístěná v centru města, ale zase se jedná o místo situované do nemocničního areálu. Povaze nemocnice také více odpovídá budoucí koncept vysokoprahového metadonového centra, kdy by na Bulovku docházeli jen klienti metadonové substituční léčby (tzn. od drog již „čistí“), což by také mohlo rozptýlit obavy veřejnosti a občanů Prahy 8 z kontaktu s uživateli tvrdých drog.
Chtěl bych doufat, že se situace co nejdříve vyřeší ku prospěchu nás všech, protože ať se nám to líbí nebo ne, tvoříme jeden celek. To nejmenší, co mohou běžní občané pro drogově závislé udělat je, neházet jim klacky pod nohy, když se rozhodnou se léčit.