13. 11. 2022
V roce 2015, kdy si prezident se svou kanceláří vynutili zavedení kontrol na vstupu do areálu Pražského hradu v reakci na vyvěšení trenýrek namísto vlajky na střeše Hradu. Nyní Hrad otočil, vede s policií spor o to, aby se od kontrol upustilo. Nebudeme nejprve spekulovat o důvodech této otočky ani o tom, zda jsou obavy policie oprávněné. Ať má totiž policie pravdu nebo ne, rozsah území, kde kontroly probíhají, je nepřiměřený a kontroly jsou tak protiprávní.
Pokud vám mapka v článku přijde příliš titěrná, zde je ve větším rozlišení.
Nejprve trochu byrokracie. Kontroly probíhají na základě § 48 Zákona o policii. Podle toho určí objekty, které je třeba chránit, vláda. Ta tak učinila 16. prosince 2008, kdy na seznam chráněných objektů vložila „sídelní objekty prezidenta republiky“. Těmi se míní dle sdělení ministerstva vnitra „budovy č. p. 1 a 2 na katastrálním území Hradčany a dále pak pozemky (zejména nádvoří), které jsou využívány k zajištění ochrany a bezpečnosti těchto sídelních objektů.“
Tyto dvě čísla popisná sice označují obrovské budovy, ale i tak tvoří pouze menší část areálu Pražského hradu, která je na mapce vyznačena červeně. To, že nás na vstupu do značné části (na mapce oranžová a růžová) areálu Pažského hradu kontroluje policie, je tedy protiprávní. Neexistuje totiž zákonný důvod, proč by tam policie občany mohla systematicky prohledávat či legitimovat. To totiž policie může dělat pouze, pokud ji tak dovoluje zákon. Představa, že z Jeleního příkopu či dokonce Královské zahrady (růžové plochy na mapce) nějak můžeme ohrozit budovy Pražského hradu, kde sídlí prezident, je zjevně absurdní, pokud neuvažujeme například útok minometem, ale to bychom pak museli kontrolovat i například celý Petřín.
Ale i jižní zahrady Pražského hradu a 4. nádvoří se zahradou Na baště (oranžové plochy) by patrně měly být přístupné. Dle výše uvedeného rozhodnutí vlády mezi chráněné objekty patří třeba ještě Černínský palác, kde sídlí ministerstvo zahraničních věcí, nebo Strakova akademie, kde sídlí vláda, či obě budovy parlamentu. Tyto budovy jsou ale ve městě umístěné bez zvláštní ochrany a všichni kolem nich bez omezení můžeme chodit a kontrolováni jsme až když do nich chceme vstoupit.
Dle výše zmíněného § 48 Zákona o policii rozsah zabezpečení určuje ministr vnitra a nikoliv policejní prezident. S tímto rozhodnutím ministra vnitra se bohužel nemůžeme seznámit, jelikož je vedeno v režimu vyhrazené. Ministr ale jistě k jednotlivým střeženým objektům přistupuje rovnoměrně, a proto pokud můžeme chodit pod okny parlamentu, jistě můžeme chodit i pod okny Hradu. To ostatně i nyní činíme, když jdeme po Hradčanském náměstí, jehož se dotýká jedna z chráněných budov.
Nehledě na to, že již nyní je rozsah kontroly přemrštěný, vyzýváme ministra vnitra Víta Rakušana, ať dle § 48 odst. (1) Zákona o policii stanoví rozsah zajišťování bezpečnosti chráněných budov tak, ať jsou chráněny pouze budovy a nikoliv veřejně přístupné parky a náměstí, nádvoří a ulice, na kterých stojí. „Rozhodování o používání veřejného prostoru totiž v demokratické společnosti náleží demokraticky voleným zástupcům a nikoliv policii,“ říká Tomáš Hnyk, spolupředseda Zelených na Praze 8. „Pražský Hrad nyní pro pěší průchodnost města představuje zásadní překážku, nehledě na to, že policejní kontroly zde jsou nedůstojné a svévolné. Případným obětím teroristického útoku je jedno, zda zemřou na Hradě nebo v přeplněné stanici metra během ranní dopravní špičky. Jako Zelení žádáme, ať je opět možné pře Hrad neomezeně chodit dvacet čtyři hodin denně, aby Hrad opět představoval organickou součást města,“ dodává.
Podle policejního prezidenta je třeba zabránit útoku na nejnavštěvovanější místo v ČR. Tím Hrad opravdu minimálně v roce 2019 byl. Je ale důležité si uvědomit, že se jedná o žebříček míst, kam se platí vstupné. V Praze je spousta míst, která jsou svou symbolickou hodnotou a světoznámostí srovnatelná s Pražským hradem. Jedním z nich je například pěší přechod na Královské cestě mezi Karlovou ulicí a Karlovým mostem. Jelikož tímto krásným místem projíždí desetitisíce automobilů denně, každou minutu se zde v průběhu dne vytváří dav lidí, kteří na tomto přechodu čekají na červenou a tvoří skvělý cíl pro teroristický útok. Jde totiž o místo, které lze velmi jednoduše dosáhnout automobilem naplněným výbušninami. Praze by mnohem více prospěla eliminace takovýchto zranitelných míst (například tím, že by se zde zakázal tranzit, tedy cesty, které nemají cíl v bezprostředním okolí, a semafor by se tak stal nepotřebným) než zbytečné a protiprávní kontroly na většině areálu Pražského hradu.
Na závěr dodáváme, že otázkou zůstává, zda Pražský hrad musí být veřejnosti přístupný nebo ne. Na jednu stranu zákon dává Kanceláři prezidenta republiky areál Pražského hradu do správy jako sídlo prezidenta. Zde ale vzhledem k tomu, že Česko je demokratický stát, lze uvažovat, že Hrad i vzhledem k tradici otevřený být musí. Tomu ostatně napovídá i rozsudek, kterého se domohl spolek Kverulant. Zelení se domnívají, že Hradu by prospělo omezení pompy a odtrženosti od lidí v podobě velké změny v jeho správě, jak to například navrhla ve své diplomové práci na UMPRUM Elena Fialková (odemčený článek v Respektu).