6. 9. 2017
Když Bea Johnsonová začala v roce 2008 praktikovat bezodpadový styl života, nemohla tušit, že se stane inspirací lidem z celého světa. Iniciativy, které šíří její myšlenku, a obchody, které ji pomáhají uskutečňovat, se objevily i v České republice. Zeptali jsme se několika našich členů, jak se snaží předcházet odpadu oni:
„Zaměřuji se především na recyklaci oblečení. Pro sebe i svého syna ho nakupuji převážně v second handech. Věci z druhé ruky tvoří odhadem 80 % našeho šatníku, dalších 5 % jsou pak oděvy, které zdědím po kamarádkách či příbuzných. Déle nenošené oblečení nosím do charitních obchodů, kupříkladu do Sue Ryder, Cesty domů, nebo u nás v Karlíně do domova Sv. Terezie. Občas také nakupuji v obchodech Bez obalu, používám přírodní nebalené šampony a mýdla. Vyhýbám se supermarketům, do pekárny si nosím vlastní pytlík na chleba a plechovou krabičku na koláče. A do kavárny nevyrazím jinak než s vlastním keepcupem,“ říká Barbora Trojak, členka Zelených z Karlína.
Radní MČ Hanka Matoušová se přidává:
„Do obchodu chodím s vlastními sáčky. Jsou stále místa, kde i když sáček odmítnete, tak se vám ho snaží za každou cenu nacpat, ale pozoruji, že těch míst je méně než dřív. Většinu svého oblečení pořizuji stejně jako Bára v second handech. K čištění pleti používám pratelné tampony a přírodní dehtové mýdlo. Peru v českém pracím prášku Qalt Eco Excel, který má certifikaci Ekologicky šetrný výrobek. Jako aviváž a k úklidu používám ocet. Ke zpracování bioodpadu mám na balkóně vermikompostér s kalifornskými žížalami. Rozhodně mám ještě rezervy a ráda si nechám poradit další vychytávky. Zároveň nabízím násadu kalifornských žížal, pokud se někdo rozhodne vyzkoušet vermikompostování, v Praze se totiž složitě shánějí.“
Několikaletou zkušenost s vermikompostérem má i Mirek Pešek, kterého k myšlence kompostování přivedla právě Hanka. Ta ho také pro začátek vybavila cennými radami i kroužkovci, bez kterých se celý podnik neobejde. „Šetrné zacházení s potravinami a odpadem z nich je pro naši čtyřčlennou rodinu velmi důležité. Všechno jídlo se snažíme upotřebit a všechen odpad z něj pokud možno zkompostovat.“ V odpadkovém koši se tak objeví jen nepatrná část zbytků, které jsou pro zkrmení žížalami nevhodné. „Princip zero waste se nám daří uplatňovat také v oblasti ošacení – oblečení po dětech posíláme dál,“ doplňuje. Stejně jako Hanka si je vědom, že se k ideálu zero waste zdaleka neblíží. „Při našem životním stylu je stoprocentní naplňování této myšlenky z časových důvodů zkrátka nedosažitelné. Snažíme se proto alespoň natolik, nakolik nám náš program a okolnosti dovolují. Věříme, že i malé změny se počítají“ uzavírá Miroslav.